Co je MDS - myelodysplastický syndrom

Myelodysplastický syndrom je skupina heterogenních myeloidních onemocnění charakterizovaná periferními cytopeniemi a zvýšeným rizikem transformace onemocnění do akutní myeloidní leukémie. Nyní je onemocnění řazeno mezi myelodysplastické neoplazie, aby byl zdůrazněn nádorový charakter onemocnění a byla harmonizovaná nomenklatura s myeloproliferními onemocněními. MDS se vyskytuje převážně ve vyšším věku typicky mezi 65–70 lety a incidence MDS činí 3-4 nových případů na 100 000 obyvatel ročně. Počet nových případů MDS narůstá s věkem a nad 70 let se vyskytuje až 7-35 nových případů na 100 000 obyvatel. Onemocnění postihuje častěji muže než ženy. Může však postihnout i mladší nemocné, vzácně děti. Ve většině případů onemocnění vzniká z nejasných příčin (primárně). Kolem 10–20 % případů MDS se rozvine jako sekundární forma po předchozích rizikových faktorech, ke kterým řadíme léčbu cytostatiky, ozařování nebo opakovaný kontakt s některými chemikáliemi (organická rozpouštědla, benzen, pesticidy).

Myelodysplastický syndrom je heterogenní onemocnění vznikající poruchou funkce kmenové buňky kostní dřeně na podkladě zánětlivého postižení, imunitního ataku, deregulací apoptózy a mnoha genomickými poruchami. Tato kombinace faktorů vede k anémii, zvýšenému riziku infekcí, krvácení a následně k transformaci do akutní myeloidní leukémie. U pacientů s MDS nacházíme v bohaté kostní dřeni zvýšený počet blastů a určitá část ostatních krvinek má vzhledové abnormality (tzv. dysplastické změny). Uvedené nálezy jsou typické pro diagnózu této choroby. Naopak v krevním oběhu je málo normálních a zdravých krvinek, což označujeme jako cytopenie. Jedná-li se o snížení počtu červených krvinek, hovoříme anémii, dále může být zjištěno snížení počtu bílých krvinek (leukopenie a neutropenie) či snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie). V případě, kdy jsou sníženy v krevním obraze všechny tři typy krevních elementů, následně mluvíme o pancytopenii.

Klinické projevy MDS

Klinický obraz nemoci je velmi různorodý, což je dáno výraznou heterogenitou onemocnění. U části pacientů může být přítomna pouze mírná anémie a onemocnění může být dlouhodobě stabilní pouze s minimálními projevy bez nutnosti léčby. Na druhou stranu se vyskytují nepříznivé varianty onemocnění, u kterých je vysoké riziko rychlé progrese do akutní myeloidní leukémie (AML).

Anémie

Nejčastějším projevem této choroby je snížení hladiny červeného krevního barviva (hemoglobinu) pod normální hodnoty v krevním obraze. Mluvíme pak o anémii. Ke klinickým projevům anémie patří únava, snížení fyzické výkonnosti, dušnost hlavně při námaze, hučení v uších a bledost pacienta. Na zhoršení projevů anémie se dále spolupodílí vyšší věk nemocných a přidružené choroby pacienta (především kardiovaskulární onemocnění).

Snížení počtu bílých krvinek (leukopenie) a snížení neutrofilních segmentů (neutropenie)

Snížení počtu a zhoršení funkce bílých krvinek se klinicky manifestuje různými bakteriálními či virovými infekcemi (zápal plic, močové infekce a jiné). Infekční choroby u pacienta s MDS mohou mít těžší průběh a častěji recidivují oproti výskytu u zdravého člověka, současně se objevují infekce méně obvyklé. U pacientů s MDS klesá převážně počet určitého druhu bílých krvinek, tzv. neutrofilních leukocytů, které jsou určeny k obraně proti bakteriím.

Snížení počtu krevních destiček (trombocytopenie)

Snížení počtu a zhoršení funkce krevních destiček se klinicky projeví zhoršenou krevní srážlivostí a následně krvácivými projevy. Tyto krvácivé projevy mohou být spontánní nebo následovat po běžných výkonech či drobném poranění (trhání zubů, říznutí). Krvácivé projevy často postihují kůži ve formě krevních podlitin (hematomů) nebo kožního krvácení tzv. petechií. Může se objevit i krvácení z pohlavních orgánů, zažívacího traktu nebo vzácně i krvácení do mozku.

Diagnostická vyšetření u pacientů s MDS

Krevní testy

Základním vyšetřením při podezření na MDS je vyšetření krevního obrazu (KO) s manuálním diferenciálním rozpočtem, který hodnotí jednotlivé podtypy bílých krvinek. V rámci vyšetření krve jsou zpravidla doplněna biochemická vyšetření, která lékaře informují o celkovém stavu pacienta – o funkci jater, ledvin, orgánů s vnitřní sekrecí (štítná žláza) atd. Dále je provedeno stanovení hladiny železa, včetně zásobního železa (feritinu), hormonu erytropoetinu, vitaminu B12 a kyseliny listové.

Vyšetření kostní dřeně

V případě, že základní vyšetření krevního obrazu prokazuje anémii nebo jiné abnormality krevních elementů, je nutné doplnit vyšetření kostní dřeně (KD). Vzorky kostní dřeně mohou být získány při dvou odlišných procedurách – při sternální punkci nebo biopsii kostní dřeně (trepanobiopsie). Vyšetření kostní dřeně nasátím dřeňové krve se provádí z hrudní kosti (sterna) nebo z lopaty kosti kyčelní. Z odebraných vzorků se provedou nátěry na sklíčko, které se po nabarvení hodnotí pod mikroskopem. Toto lékaři přinese základní informace o vývoji krevních elementů ve dřeni – o jejich počtu a tvaru či dalších rozpočtových abnormalitách ve dřeni. Dále se odebírají vzorky k vyšetření imunofenotypizačnímu, kdy jsou ve speciálním přístroji krvinky hodnoceny podle určitých znaků (označované CD + jejich číslo) na svém povrchu. Cytogenetické vyšetření ze dřeně nám určí chromozomální abnormality. K nejnovějším metodám patří je vyšetření pomocí molekulární genetiky s následným zjištěním počtu mutací jednotlivých genů (tzv. NGS sekvenování). Biopsie kostní dřeně představuje odběr malého vzorku dřeně z hřebene kyčelní kosti a přináší možnost podrobnějšího histologického vyšetření stavby kostní dřeně, tato metoda nejlépe stanoví buněčnost (celularitu) kostní dřeně nebo přítomnost vaziva.

Převzato z:
Informační příručka pro pacienty: Myelodysplastický syndrom (4. aktualizované vydání) MUDr. Petra Bělohlávková, Ph.D., MUDr. Libor Červinek, Ph.D.